Černé hvězdné cesty

z Databáze Multiversa

Jako Černé hvězdné cesty je označován interstelární a intergalaktický transportní systém s poloměrem asi 100 milionů světelných let, který se zakládal na Einsteinových růžicových mostech (červí díra) mezi černými děrami.

Funkční princip

Počet černých děr patřících k síti je omezen na jednu až pět pro jednu galaxii. Proto k síti Černých hvězdných cest nepatří všechny černé díry v jedné galaxii. Černé díry patřící k síti se nazývají Černé brány. Funkcí se podobají transmiterům.

Pod horizontem událostí každé Černé brány se nachází řídící stanice, která určuje se kterou bránou je příslušná brána přímo spojena. Stanice krouží kolem singularity (samotné černé díry). Kvůli gravitaci černé díry není průběh času na řídící stanici identický s tím ve standardním univerzu. Existují jak obsluhované tak i automatické stanice rozdílné velikosti.

Loď, která chce proletět Černou hvězdnou cestou, musí nejdříve proletět horizontem události Černé brány a sdělit stanici speciální operační kód cíle cesty. Řídící stanice poté spojí bránu k odpovídajícímu cíli. Podrobný mechanizmus není znám. Není známo ani to, jestli když uživatel operační kód nevyšle nebo z jiného důvodu nekomunikuje se stanicí, tak je transportován do místa, na které byla Brána nastavena jako na poslední.

Vlastní transport zabírá určitý čas. Pro pozorovatele na lodi to vypadá, jako by žádný čas neuběhl. Kolik času uběhne ve standardním universu, závisí na různých faktorech, jako je hmota zúčastněné brány, vzdálenost atd... Kolik celkově uběhlo při transportu času, se cestující dozví při výstupu u cíle z řídící stanice. Ta vynese loď také 150 světelných sekund od horizontu událostí. Kvůli tomu je cíl zahalen do transičního pole. Proces trvá jen několik milisekund.

Jak vyplývá ze zážitků Icho Tolota, Perry Rhodana a jejich průvodců, lze s časem při průchodu přes Černou hvězdnou cestu manipulovat, přičemž jsou možné jak skoky do budoucnosti, tak i cesty do minulosti.

Historie

Černé hvězdné cesty byly před miliony lety založeny Archäonty. Hustá síť měla poloměr přibližně 100 milionů světelných let. Galaxie M-87 je dosažitelná přes Černé hvězdné cesty. Lokální skupina se nachází na okraji této oblasti a v mapách Černých hvězdných cest není zobrazeno žádné spojení s lokální skupinou.

Dříve než se Amarenové před dvěma miliony let stáhli za horizont událostí gigantické černé díry Amagorta v Mléčné dráze, předli vedení Černé hvězdné cesty Anoree z malé galaxie Gorandaar do Neyscuuru. Tito delegáti svou část úkolu převedli na Scuuru v Neyscuuru. Během milionů let stále více omezovali Anoree využití posvátných Černých hvězdných cest ke zprofanovaným účelům. Hledání stavitelů Černých hvězdných cest se stalo jejich vznešeným cílem.

Illu Siragusa, vědkyně Kosmické Hanzy, která od roku 435 NGL zkoumala černou díru Siragusa, se se svým space-jetem roku 444 NGL zhroutila do černé díry. Černou hvězdnou cestou dosáhla černé díry Aguirre v malé galaxii Gorandaar a dostala se do kontaktu s Anoree. Na základě informací Illu Siragusy o Mléčné dráze, 50.000 Cantarů, podskupina Anoree, proniklo skrz tajnou Černou hvězdnou cestu do Mléčné dráhy, aby tam nalezlo Machrabana nebo Durr-ai-rajmscana (Pána Cest). Tam se jim podařilo vypátrat dlouho hledané stavitele Černých hvězdných cest v jejich úkrytu. Protože se kvůli DORIFER - šoku stali Blitzery, izolovali Cantarové Mléčnou dráhu archaöntskou technikou vybudováním chronopulzního valu.

Monosovi se ale podařilo přivést Cantary pod svou kontrolu a ovládnout izolovanou Mléčnou dráhu. Monos sám vystupoval jako různé postavy. Těchto osm Terranců bylo známo také jako osm Pánů Cest. Monos ustanovil Nakky kontrolou stanic Černých hvězdných cest v Mléčné dráze a v jejím okolí.

Icho Tolot použil v roce 446 NGL černou díru Mimoto v M87 aby se dostal do Mléčné dráhy. HALUTA se ale v černé díře Siragusa objevila až v roce 640 NGL. Později koncem pátého století NGL se Kartaniňané s NARGA SANT pokoušeli se přes černou díru Siragusa dostat do Mléčné dráhy. NARGA SANT při tom byla roztržena. Pětina zůstala na orbitu kolem černé díry, zbývající trosky se objevili v malé galaxii Gorandaar, v původním domově Anoree.

Když Perry Rhodan roku 1143 NGL s věčnou lodí Bekassu přes černou díru Paura na okraji Velkého Magellanova mračna pronikl do Černé hvězdné cesty, nalezl tam Icho Tolota s Halutou a přistál s ním v roce 490 NGL v černé díře Perseus v Mléčné dráze. Při návratu se ale HALUTA objevila až v roce 1143 NGL.

V březnu 1144 NGL cestuje Julian Tifflor s PERSEUS, CASSIOPEIA a BARBAROSSA, při pátrání po NARGA SANTa Illu Siragusa, přes černou díru Siragusa a objeví se v černé díře Moischu v galaxii Neyscuur. Expedice narazí na národy Aiscrou, Vaasuren, Cutenexer, Gimtras a nakonec na Anoree. Julian Tifflor se vrací v doprovodu tří Anoree Degruum, Shyrbaat a Gavval zpět do Mléčné dráhy a v černé díře Siragusa narazí na MARA-DHAO od Dao-Lin-H'ay.

S odchodem Cantarů po jejich osvobození v roce 1147 NGL od Monose, se galaktikové rozhodnout přístup do Černých hvězdných cest již dále nepoužívat.