Časová studna

z Databáze Multiversa

U časových studní jde o vysoce vyspělý mezigalaktický přepravní systém kosmokratů. Pomocí těchto studní lze absolvovat nesmírné vzdálenosti bez časové ztráty a/nebo cestovat napříč časem.

Opticky se jedná o černý, beztvarý otvor o přibližném průměru pěti metrů. Lze ho také charakterizovat jako stlačení časoprostorového kontinua. Poblíž takových objektů byly často zaznamenány tajemné časoprostorové fenomény, které se doposud nepodařilo věrohodně objasnit.

Historie dopravního systému časových studní se začala psát před dvaceti miliony lety, kdy je z pověření kosmokratů vybudovali Algorriané. Studny pravděpodobně využívají struktury psionické sítě.

Sedm Mocných více než 1 000 000 let využívalo časovou studnu jako strážní stanici pro Lokální Roj. Stanice se nacházela na Zemi, v jihoamerických Andách. Časové studny byly také nalezeny na světech Oldtimerů (například na Barkonu) nebo v zařízení Oldtimerů na Hayoku.

Výraz časová studna je prvně použit během odysey mozku Perryho Rhodana. Počátkem dubna 3458 narazí Gayt-Coor a Zeno na světě Pehrtů Peikto v galaxii Catron na Callibsa a společně s ním dosáhnou Derogwanienu.

I transmiterový úraz Alasky Saedelaerea je velice pravděpodobně spojen s časovou studnou. Časovou studnu v Andách použil Saedelaere k tomu, aby se z Ganercovy domovské planety Derogwanien přesunul na liduprázdnou Zemi (v poaphilických časech).

Přinejmenším v jednom případě se Alaska Saedelaere při průchodu časovou studno přemístil o více než milion let do minulosti a potkal Mocného Bardioca ve Sluneční soustavě.

V roce 3587 starého letopočtu byl systém časových studní podle všeho deaktivován. Alaska Saedelaere však roku 425 NGL odcestoval krátkodobě aktivní časovou studnou v Andách do epochy Hord z Garbeše.

Možná díky aktivitám THOREGONU došlo ve 14. století NGL k opětovnému zapojení časových studní. Na světě Pangalaktických statistiků, v Roji Kys Chamei, na Trokanu s jeho Hřibem a v Prvním Thoregonu byl zaznamenán hojný výskyt studní.